Komentář k proběhlé akci Cvičení v přežití 2012


 

Šestý ročník přežití byl naplánován s ohledem na možnost vzít s sebou nehrající příbuzné či kamarády a tak byla trasa přesunů zkrácena cca na polovinu. Tím se z akce stal opravdu takový delší výlet (myslím časově, ne vzdálenostně), který mě osobně nijak nezarmoutil. Na brblání při zdolávání vrcholů kopců v Beskydech si holt musím zvyknout. A to letos jsme se auty dovezly prakticky až do kopců, bo výchozí stanoviště bylo cca 650 metrů nad mořem.

Výchozím bodem byla určena obec Santov. Po příjezdu jsme zjistili, že přímo na bodě shromaždiště je krásná hospůdka a tak jsme se v ní během průběhu příprav na přesun posilnili. Přesun na první stanoviště byl takovou cestou necestou (ta co byla v mapě z roku 1975, tu reálně již několik let neexistuje), ale za to jsme nezdolávali žádný kopec. Přibližně po vrstevnici jsme došli ke kraji mladšího lesa a vydali se z kopce dolů k potoku. U něj jsme vyšli z lesa skoro přesně na bodě jedna. Zde byla pauza a statické střelby.

Pokračovali jsme tentokrát po lesní cestě (kudy by možná projel i autobus) do kopce a já stále hledal odbočku vlevo, tak jak byla na mapě. Tu jsem však nenašel a tak jsem vyšli na asfaltku úplně jinde, než jsem zamýšlel. Za pomoci Ludinove GPS (Gde Piča Su) jsem se zalokalizoval a jelikož jsme byli pár set metrů od Tábořiště, tak jsme se k němu vydali.

Na tábořiště jsme dorazili lehce po třetí hodině odpolední a po chvilce na vyhledání vhodného (rovného) místa jsme začali stavět přístřešky a „palisádu“ proti nechtěným pohledům kolemjdoucích civilů. Na etapy jsme se prošli k nedaleké studánce (cca 500m) a doplnili tak zásoby vody. V noci se drželi hlídky, během kterých se celkem očekávaně nestali žádné zvláštní události.

Ráno jsme se v klidu nasnídali zrušili tábořiště a vydali se na další přesun. Po příchodu na místo kde jsme minulé den vyšli na asfaltku jsem se lehce ztratil v mapě (v pěti odbočkách jsem se zorientoval nejprve špatně – o jednu cestu vedle) a kousek jsem nás vedl někam do pryč. Ale po pár metrech mi to nedalo a tak jsem se znovu koukl do mapy a šel si prostor tří křižovatek trochu projít a po cca 10 minutách jsme našel konečně tu správnou cestu. Pak už následoval pohodlný přesun skoro po rovince až na bod tři. Zde proběhli střelby naslepo podle náměrčího (pro mě osobně to byla super zábava).

Po přestávce jsme se vydali dál a pokračovali opět skoro po rovince. Potkali jsme dva starší pány, kteří nás upozornili na nějaké ženské kdesi směrem našeho pochodu slovy „zastřelte ty ženský, ale nezničte mi auto“. Když jsme přišli k chatě kde zuřivě pobíhalo koště bez násady a u zahradního stolečku seděli tři filomény jsem pochopili o čem byla řeč. Zběsilé koště si k sobě zavolali až po mé hlášce „Na to že jsme hladový a v horách bez jídla, je ten pes docela odvážnej“. Škaredě se na mě koukali a cosi brblali, když jsem procházel okolo jejich posezení, ale mě naštvat nemohly. Po pár set metrech jsme došli k bodu čtyři.

Po krátké přestávce, zpestřené vystřelováním chemického světla karabinou a házením šišek snad každým na každýho, jsme se vydali k cíli – Hospodě na Santově. Cestou jsme si udělali pár krásných a pár společných fotek. Jakmile byla hospoda nadohled, celá skupina zrychlila asi na třetí kosmickou a zmizela v hospodě. Po krátkém osvěžení jsme se ještě sešli u vyhlídky nad pomníkem Partyzánů radistů a udělali další fotky. Pak už následovala cesta domů.

Příští ročník pojmu poněkud ostřeji, aby to nebyl jen takový nijaký výlet, ale opravdu cvičení. Jinak všem co se zúčastnili děkuji za společnost a doufám, že jste si to taky užili.

HUA, Gucky.


Komentáře  

 
#1 Gucky 2012-09-06 09:41
Doplněn zápis.
Citovat
 

Přidat komentář